Při srovnání realitního trhu v České republice a v Polsku se často objevuje jedna logická otázka:
když se v Polsku staví výrazně více novostaveb, nemůže to vést k neobsazenosti a tlaku na ceny nájmů?
Je to legitimní úvaha. Právě proto je důležité podívat se na celý kontext trhu, ne jen na počet jeřábů ve městech.
V České republice je dlouhodobě:
Výsledkem je trh, kde se novostavby často prodávají ještě před dokončením. To podporuje růst cen, ale zároveň:
Ano, v Polsku se staví více. To ale samo o sobě neznamená vyšší riziko.
Polsko má:
Výstavba tedy ve většině případů reaguje na reálnou potřebu bydlení, ne na spekulaci.
Riziko neobsazenosti nevzniká z množství nových bytů, ale z kombinace:
Stejně jako v Česku i v Polsku existují byty, které se pronajímají bez problémů, a jiné, které fungují hůř. Rozdíl dělá výběr, ne samotný trh.
Důležitým rozdílem oproti některým jiným zemím je způsob nastavení nájemních smluv.
V Polsku se standardně:
Dlouhodobé smlouvy na mnoho let se běžně nepodepisují. Tento přístup chrání investora, protože:
I když je nájemník předem prověřený, ochrana investora má vždy přednost.
Vyšší nabídka projektů v Polsku znamená:
Na trzích s extrémním nedostatkem nemovitostí se často kupuje „cokoliv, co je“. V Polsku má investor možnost vybírat racionálně, ne pod tlakem.
Polský nájemní trh je postavený na:
Pokud je byt správně zvolený, poptávka po nájmu je stabilní a dlouhodobá.
Hodnotu nemovitosti neurčuje jen tempo výstavby, ale především:
Právě v těchto oblastech Polsko dlouhodobě posiluje, což má pozitivní vliv na hodnotu nemovitostí v čase.
Osobně bych do Polska neinvestoval, pokud by:
Investuji tam proto, že vidím opak – reálnou poptávku, funkční nájemní trh a rozumně nastavené smluvní vztahy, které chrání investora.
Rozdíl mezi Českou republikou a Polskem není v tom, že by jeden trh byl bezpečný a druhý rizikový. Rozdíl je v dynamice, velikosti trhu a možnostech výběru.
Polsko nabízí:
A právě to je důvod, proč může investice v Polsku dávat dlouhodobě smysl.